Nejdůležitější sdělení o nejnovějších Stranger Things: osmdesátky pořád jedou! Je to fajn: dobová auta, elektro, hadry, na stěně plakáty R.E.M. a Joy Division…
A celkový pocit? Vyplatí se přečkat upovídanou, sem tam drhnoucí první polovinu. Zhruba od čtvrtého dílu začínají jednotlivé dílky zapadat do sebe a děj doslova letí kupředu.
Navíc po pomalém rozjezdu přibývá hrůzostrašných scén a zvláště po vstupu do světa Upside Down se seriál mění v jednu děsivou noční můru.
Při obnově mocných schopností Jedenáctky se setkávají „papá“ Martin Brenner (Matthew Modine) a ředitel Sam Owens (Paul Reiser). S pomocí videokazet a speciálního přístroje „NINA“ rekonstruují známé i neznámé události z předcházejících sezón. A je to jedno překvápko za druhým…
Hardcore fanoušci si u stopáže některých dílů libují, ale jejich natahování do délky celovečerního filmu je už možná přeci jen více než - dalo by se konstatovat - příliš.
Když mohl ve třetí sezóně Sovětský svaz vybudovat tajnou základnu uprostřed Spojených států, proč by teď pro změnu nemohli dva američtí civilisté proniknout do přísně střeženého lágru na Kamčatce?
Prakticky v každé sérii se musí objevit nějaký postpubertální nadutec a divák se těší, až bude po zásluze potrestán. Tentokráte se v této roli ocitá baskeťák Jason Carver (Mason Dye).
O humor se s častým úspěchem stará především přihulený Mechikáno Argyle (Eduardo Franco).
Byť to tak zpočátku nevypadalo, titul „nejuřvanější jalovice zeměkoule“ nakonec s přehledem obhájila několikanásobná šampiónka Joyce (Winona Rider).
Příjemný návrat: Robert Englund (proslavený jako představitel Freddyho Kruegera z Noční můry v Elm Street) si zahrál postavu Victora Creela, vězněného v psychiatrické léčebně za vraždu své ženy a dětí.